Srdeční infarkt je spojený s nevratným poškozením srdečního svalu a zhoršenou funkcí srdce. Nejčastěji je toto postižení vidět na levé komoře, která zvládá vypuzovat méně krve, která do ní nateče, tj. sníží se ejekční frakce. V této studii autoři porovnávali výsledky 36 velmi kvalitních klinických studií na téma buněčné terapie u poinfarktových stavů. Dvacet šest studií se týkalo podání jednojaderných buněk z kostní dřeně a deset podání mezenchymálních kmenových buněk (MSC). Tyto studie zahrnovaly celkem 2 489 pacientů a kontrol.
V porovnání s pacienty, kteří byli léčení standardními postupy, vedly obě léčby buňkami ke zlepšení funkce srdce. Došlo k významnému zvýšení ejekční frakce, rozdíl byl o 2,13 a 3,71 %. Je tedy vidět, že MSC byly účinnější. Nejlepší účinek byl u buněčné terapie podané do 11 dní od srdečního infarktu. V tom případě bylo zaznamenáno zlepšení o 3,07 a 5,65 %. Výsledky ukazují, že buněčná terapie může pomoci pacientům po srdečním infarktu a lepší efekt mají mezenchymální kmenové buňky.